Ano.

" Od té doby se neozval. Až teprve letos na podzim.
Zatelefonoval mi a řekl, že ho někdo ve dne v noci sleduje. Měl strach a navíc byl bez peněz. Přemlouval jsem ho, aby odjel do ciziny."
"Ale neodjel?"
"Ne. Byl už úplně rozložený. A vyděšený. Říkal, že by odjezd do ciziny působil podezřele."
"A tak jste ho zabil?"
"Nic jiného mi nezbývalo. Situace byla taková, že jsem neměl na vybranou. Zničil by mi život. Budoucnost mých dětí. Můj podnik.
Všechno. Ne záměrně, ale protože byl slaboch. Byl nespolehlivý.
A bál se. Věděl jsem, že dřív nebo později přijde, abych ho ochránil. A tím mě zničí. Nebo že se dostane do rukou policie a že ho donutí mluvit. Byl narkoman. Slabý, nespolehlivý člověk.
Policie by ho týrala tak dlouho, až by řekl všechno, co ví."
"Policie nemá ve zvyku týrat lidi," namítl pokojně Rönn.
Forsberg k němu poprvé otočil hlavu. Měl zápěstí a holeně přivázané řemeny k lůžku. Podíval se na Rönna a zeptal se:
"A jak říkáte tomuhle?"
Rönn sklopil zrak.
"Kde jste nastoupil do autobusu?" zeptal se Gunvald Larsson.
"Na Klaraberské ulici. Před Ählenovým obchodním domem."
"Jak jste se tam dostal?"
"Autem. Zaparkoval jsem ho před svou kanceláří. Mám tam vyhražené místo."